Popis rodu

Harpactira je rod afrických sklípkanů patřící mezi tzv. „baboon tarantulas“, který se vyskytuje především v suchých a polopouštních oblastech jižní Afriky. Většina druhů obývá savany a křovinaté oblasti, kde si vytváří podzemní nory nebo hustě zapavučinované úkryty.

Na rozdíl od některých jiných afrických rodů jsou zástupci rodu Harpactira častěji k vidění na povrchu nebo u vstupu do nory. I přesto se jedná o převážně noční predátory, kteří loví kořist z úkrytu a spoléhají na rychlý výpad.

Jedná se o rychlé, obratné a typicky „Old World“ sklípkany, kteří nemají obranné chloupky. Při vyrušení proto reagují útěkem nebo výstražným postojem, v krajním případě kousnutím. Ve srovnání s jinými africkými rody jsou však často spíše plachí než vyloženě agresivní.

Zástupci tohoto rodu si vytvářejí kombinaci nor a pavučinových struktur, které slouží jako úkryt i past na kořist. V okolí nory bývá často patrná hustá vrstva pavučin, která zvyšuje citlivost na vibrace.

Zajímavosti

Rod Harpactira patří mezi zajímavé tím, že některé druhy jsou na poměry afrických sklípkanů relativně dobře pozorovatelné. Často sedí u vstupu do nory nebo se pohybují v jejím okolí, což z nich dělá atraktivní druhy pro chov.

Mezi nejznámější druhy patří Harpactira pulchripes, který je výrazně zbarvený do zlaté a modré barvy. Tento druh je zároveň považován za klidnější a méně defenzivní ve srovnání s ostatními zástupci rodu.

Naopak druh Harpactira gigas patří mezi více skrytě žijící zástupce rodu a tráví většinu času hluboko ve své noře. Ukazuje tak rozdílné chování v rámci jednoho rodu.

Krmení

Zástupci rodu Harpactira jsou aktivní predátoři, kteří přijímají běžný živý hmyz, jako jsou cvrčci, švábi nebo sarančata. Mladí jedinci se krmí častěji (každé 3–5 dní), dospělci přibližně jednou za 7–10 dní v závislosti na velikosti kořisti a kondici jedince.